QUOD BONUM chovatelská stanice psů

Brazilský teriér

Brazilský teriér -láska, věrnost a pohoda v jednom pejskovi 

Brazilský teriér je středně velký pejsek o kterém si člověk neznalý plemene myslí, že je to pouliční směska. Ale když se zadíváte pozorněji, poznáte v jeho jiskrných očích, pružné chůzi a krásnému vybarvení hlavy, že přeci jen jde o ušlechtilé plemeno.

Plemeno jako takové v sobě nese geny Jack russel teriéra a hladkosrstého teriéra. V 19. a začátkem 20. století studovalo mnoho mladých Brazilců na evropských univerzitách, zvláště ve Francii a Anglii. Tito mladí lidé se často vraceli ženatí a jejich ženy s sebou přivážely malé psy teriérského typu. Přivezení malí psi se přizpůsobili životu na farmách a a zde se křížili s místními . Postupně vznikalo nové plemeno, které se

S rozvojem velkých měst byli farmáři se svými rodinami i jejich zaměstnanci přitahováni městským životem. Jejich malí psi tak prošli další změnou životního prostředí. Výslední kříženci se přirozenou cestou, tedy se svými majiteli, dostávali do Evropy. Přesto se největší populace těchto psů vyskytovala ve městě Sao Paulo a v jeho blízkém okolí.

Standard byl sepsán roku 1920 a první pokusy o uznání FCI přišly v roce 1950, tedy až o 30 let později. To ale přišlo až v roce 1964. A přestože se očekávalo, že uznání plemene chovu pomůže, bylo tomu právě naopak a proto byl chov brazilského teriéra oficiálně v roce 1973 ukončen. Dále sice pokračoval "tajný" chov, kdy si chovatelé vedli vlastní záznamy, ale plemeno i nadále upadalo. V roce 1981 vznikl klub pro chovatele a příznivce brazilských teriérů "Clube de Fox Paulistinha". Opět přišly první žádosti o uznání plemene a oficiální znovuotevření plemenné knihy. K obnovení spolupráce s Kennel Clubem a zároveň k registraci rodokmenů došlo až v roce 1985. O deset let později byl brazilský teriér prozatímně uznán, úplně uznání přišlo v roce 2006.

Brazilský teriér je aktivní, pozorný, bystrý a přátelský. Miluje svoji rodinu a sdílí s ní každodenní život. Není vhodné, aby byl chován celoročně venku - Evropa - jeho srst je krátká a pes rychle prochladne. Péče o srst je velmi nenáročná, nijak se neupravuje, pouze v období línání na jaře a na podzim postačí gumovým kartáčem psa vyčesat. SAMOZŘEJMĚ i tento pes líná.
Pokud od mala žije v rodině i s jinými zvířaty, dokáže s nimi navázat přátelství a jejich soužití je přátelské.

Toto plemeno je jedno z těch, kdy mají jedinci dlouhý ocas nebo krátký ocas. Krátký ocas neboli bob tail je u nich přirozený a tento gen je vrozený. Není tedy pravidlem, že ocas je kupírovaný.
Charakteristický znak pro toto plemeno je jemnější hlava oproti tělu, základní (převažující) bílá barva, s černými, modrými, hnědými nebo izabelovými skvrnami. Vždy musí být přítomné charakteristické tříslové znaky nad očima, na obou stranách tlamy a na spodní straně a okraji uší. Tyto znaky mohou přesahovat do skvrn ohraničujících jiné části těla. Na obličeji a uších musí vždy být černé, modré, hnědé nebo izabelové zbarvení; může se vyskytnout bílá čárka a bílé znaky, nejlépe na čelní rýze a bočních stranách tlamy, co nejpravidelněji rozmístěné
Výška v kohoutku je u psů 35 - 40 cm u fen 33 - 38 cm

 články